5 kroků, jak připravit dítě na sourozence

Na to, jak Olivera připravíme na příchod sourozence, jsem neměla žádnou speciální strategii. Jednotlivé kroky přišly přirozeně samy, ale protože je zpětně hodnotím jako správné – aspoň tedy pro nás – rozhodla jsem se je sepsat do článku jako inspiraci pro další rodiče. Třeba je vaše první děťátko podobně staré nebo má obdobnou povahu…

Obecně si myslím (ale nemám osobní zkušenost), že dítě do 2 – 2 ½ let moc připravit nelze. Nedisponuje takovou představivostí a souvislostmi, aby si pořádně uvědomovalo, co nastane, až se miminko narodí. Naši kluci jsou od sebe 3 a ¾ roku, což se v našem případě ukázalo jako ideální věkový rozdíl, a to z mnoha důvodů.

Když jsem od 2. trimestru skončila s hematomem nad porodními cestami na klidovém režimu, bylo velké štěstí, že si Oliver uměl sám dojít na záchod, najíst se, napít, donést si ke mně hračky, obléknout se, sejít si pro cokoliv z patra do patra našeho domu… Prostě byl skoro ve všem samostatný. Stejně tak se jeho věk ukázal jako skvělý právě pro psychickou přípravu na sourozence.

Perličky z prvních týdnů po porodu sepíšu samostatně v článku o tom, jaké pro mě je být konečně dvojnásobnou mámou. Jen zmíním, že se Oliver na brášku moc těšil. Je hodně společenský, rád si povídá (nonstop), blbne a nerad je na to sám, takže byl a je nadšený představou, že denně má vedle sebe parťáka. Navíc u některých kamarádů sourozence viděl, takže chápal, o co se jedná.

OBRÁZKY, VIDEA, KOMUNIKACE

Od prvních týdnů jsem používala aplikaci Těhotenství+, kde je mimo jiné realisticky zobrazené, jak miminko aktuálně vypadá. Jakmile začalo mít lidské proporce, ukazovala jsem občas Oliverovi vizualizaci a popisovala mu, jak je asi velké. Později, když se blížil porod, jsme se párkrát podívali na youtube video s miminkem narozeným v daném týdnu. To mělo velký úspěch a brášky se pak o to víc nemohl dočkat.

Hodně jsme si o všem povídali, mohl se ptát na cokoliv, co ho zajímalo. Myslím, že i to přispělo hladké přípravě.

POVÍDÁNÍ S BŘÍŠKEM, DOTEKY

Dalším milníkem jsou pohyby miminka viditelné přes bříško. To byla pro Olivera vždycky atrakce. Zvlášť, když Noel reagoval na jeho hlas a hlazení. což se stávalo denně, jako by jeho hlas vážně rozeznával od ostatních. To byl začátek jejich vzájemného vztahu a komunikace, kterou jsem já jako máma vnímala velmi dojemně. Udělali jsme si z toho příjemný večerní rituál, kdy jsme miminku do bříška posílali pozornost a hezké afirmace.

REALITA ZÁBAVNĚ

Každodennost s miminkem ale není jen o roztomilosti a srandičkách, a tak jsem Olivera chtěla připravit i na momenty, které by ho mohly zaskočit. Pro inspiraci jsem pořídila knížku Jsi velký bráška. Zatímco já jsem tam s ne úplně všemi pasážemi souzněla, Oliver se do ní zamiloval, a tak jsme si ji pořád dokola prohlíželi. Jen jsem některé obrázky interpretovala maličko jinak, než se tam psalo.

Věděla jsem například, že mu nechci v souvislosti s mladším sourozencem říkat věty typu: „Musíš mít rozum, jsi starší brácha!“ Nebo: „Teď už jsi velký kluk, tak musíš…“ Stejně tak, jako se vědomě vyhýbám srovnávání. Naše výchova rozhodně není dokonalá a ani nemám načtenou hromadu knih, ale některým formulacím, které zněly každou domácností během našeho dětství, se snažím vyvarovat.

V každém případě tahle knížka připravila Olivera na to, že miminko používá plenky, že v prvních měsících hlavně leží a zajímají ho úplně jiné hračky, možná ho sem tam zatahá za vlasy, protože ještě nechápe, že to může bolet… Zároveň v knížce viděl i spoustu chvilek sblížení jako společné hraní, tulení, dělení se… A já jsem měla možnost si s ním o různých situacích promluvit v klidu předem. Pro velké ségry může podobně zafungovat knížka Maminka má miminko.

ZAPOJENÍ DO PŘÍPRAV

Oliver se aktivně zapojoval i do příprav pokojíčku a výbavičky. Líbilo se mu, že bráška zdědí spoustu oblečení a hraček po něm, se zájmem si prohlížel, co nosil jako maličký on a s čím si hrál. Předem jsme mluvili také o odjezdu do porodnice. Asi měsíc předtím, než jsme tam jeli naostro, jsme to při jednom odjezdu z domova i natrénovali.

Díky tomu pak při reálném odjezdu nebyl zmatený, i když jsme ho tahali rozespalého z postele uprostřed noci. Usnul v autě, a pak i v klidu po předání u babičky s dědou, protože věděl, že právě takhle to bude probíhat. Když se ráno probudil, bráška už byl několik hodin na světě a on si pobaveně prohlížel fotky z noci u babičky v telefonu.

ZPÁTKY DO MINULOSTI

Velmi oblíbenou Oliverovou aktivitou (doteď) bylo prohlížení fotek a videí z doby, kdy jsem čekala jeho a kdy se narodil. Připadalo mi, že tak lépe pochopil přirozený koloběh událostí – mámě vyroste bříško, v něm je miminko, které vypadá zhruba takhle, chová se tak a tak a vyroste v kluka, jako jsem teď já. 

Stále vidím, že nemá přesný pojem o čase. Třeba, jak dlouho ještě potrvá, než bráška začne mluvit, běhat, než budou moct spát ve stejném pokoji atd., ale i díky jeho fotkám a videím mu můžeme ukazovat, že byl stejně tak malý, jak on vypadal v tomtéž věku, jak se choval… O to větší má teď pochopení pro to, co Noel dělá, nebo naopak ještě nedělá. 

Toť tedy k mým tipům, jak prvorozeného chystat na příchod sourozence. Kdybych to měla shrnout několika slovy, napadá mě: upřímnost, jednoduchost a citlivost. Vysvětlovat věci popravdě tak, jak jsou, zároveň co nejsnadněji, aby se dítě v informacích nezamotalo, a s citlivým předjímáním budoucích situací, kterými ho nechceme zaskočit a vystresovat.