Bez digitálního půstu to nepůjde

Jsme závisláci. A kdo ne, tomu tleskám a v dobrém závidím. Technologie místo fyzického pohybu a sociální sítě místo osobního setkávání. Do určité míry je to fajn, ale v rozsahu, ve kterém toho využíváme dnes, mi nad tím zůstává rozum stát. A obávám se, že bude hůř.

Když jsme řešili zařízení nové domácnosti, manžel za mnou každou chvíli chodil s dotazy, jestli to či ono chci „chytré“, tedy ovládané dálkově přes aplikaci v telefonu. Já jsem staromódní konzerva a novým technologiím fandím jen do určité míry, takže jsem skoro všechno chtěla „hloupé“. Proč to tak mám? Rozhodně nejsem přesvědčená o bezpečnosti všudypřítomné wi-fi, o tom, že je zdravé – psychicky i fyzicky – neustále držet telefon v ruce a být ještě méně nucena k pohybu a přirozené manuální činnosti. 

ODPOJUJEME SE 

U mnoha věcí je skvělé, že si je technologicky můžeme usnadnit a zdokonalit, ale pokud i obyčejná světla, žaluzie, topení a vše kolem ovládám přes telefon, mám pak asi o to větší tendenci ho mít stále u sebe, nechat technologii, aby za mě udělala něco, co lze vyřídit pár kroky, pohyby a vteřinami. A to ani nemluvím o automatizaci, kterou za sebe necháváme přemýšlet a místo toho, abychom se sami sebe ptali, jak se cítím, jestli potřebuji nebo nepotřebuji přitopit, rozsvítit – spoléhám na automatický režim, který „cítí“ za mě. To celé vnímám jako odpojení od sebe, od přirozenosti.

Neodsuzuji nikoho, kdo to má opačně než já a vzhlédl se v nejmodernějších možnostech. Pohodlnost dnešní doby spočívá v tom, že si můžeme vybrat, co je nám blízké. A každá varianta je v pořádku. Jediné měřítko správnosti je to, zda jsme se svými rozhodnutími vnitřně spokojení.

POTŘEBUJU VORAZ

Pozvolna se dostávám ke své aktuální potřebě digitálního detoxu. Poslední měsíce mám dojem, že na mě virtuální iluze reality a vnější svět doléhá tak intenzivně, že utlačuje skutečnou realitu mého života a napojení na můj vnitřní svět. Napojení, k němuž internet rozhodně nepotřebuju. 

Sociální sítě a chytré telefony jsou skvělými sluhy, ale špatnými pány. Žijeme v domnění, že nám slouží, ale ve skutečnosti nás dávno ovládají. Jak často saháš po telefonu? Když si ho zapomeneš doma, jak se budeš celý den cítit? Jdeš někdy bez mobilu ven? Vypneš ho aspoň jednou týdně, měsíčně, ročně…? Dokážeš prožít den bez focení, točení a sdílení?

PŘEHLCENOST A VYČERPÁNÍ

Netrpím depresemi z toho, že někdo jiný, koho sleduji na sociálních sítích, žije lepší život než já. Nevěřím, že ve virtuálním prostoru existuje opravdovost a že tam máme komu co závidět. Jsou tam obyčejní lidé, kteří stejně jako kdokoliv jiný taky někdy mají den blbec, smutnou náladu, někdo je naštve, zdrbne, zklame… Nehodnotím lidi a jejich životy podle Instagramu, Facebooku nebo Youtube. To by bylo krátkozraké. Navíc zásadně sleduji jen profily, které mě pozitivně inspirují. 

Přesto jsem ale ve fázi, kdy mě telefon v ruce prostě a jednoduše vyčerpává. Snažím se po něm sahat méně často a netrávit na něm tolik volného času. Chci prožívat skutečné emoce z reálných chvil svého života, svého mateřství… Miluju život a to, co nabízí za zážitky. Nechci se na to dívat jen skrze displej telefonu nebo počítače. A přijde mi, že poslední roky to často právě takhle dělám.

DLOUHODOBĚ NEUDRŽITELNÉ

Na internetu jsem narazila na myšlenku, se kterou hluboce souzním: „Kdo chce přežít budoucnost, ten se neobejde bez digitálního detoxu.“ Přesně tak to je. Kdo chce udržovat v kondici svoji hlavu i zbytek těla, bude se muset naučit odtrhnout od technologií a mobilů. Co pro to můžeme udělat? Je to snadné i těžké zároveň, ale určitě to stojí za to. 

Jen si vzpomeňte, jak jste viděli svět a prožívali život před 20 lety? Rozhodně jsme nebyli tolik přehlcení podněty a informacemi, jako jsme dnes. A co je horší, teď už to začíná v dětství. Jak si s tím má pubertální mozek bez stabilních emocí a se sebevědomím na tenkém ledě poradit? Kolik jedinců je tak odolných, že zvládne tlak všudypřítomných informací, fotek, videí, názorů…

Vůbec nechci moralizovat, jen nabídnout zamyšlení. Abych tu nevytvářela nekonečné a neučtitelné články, rozdělila jsem tohle velké téma do dvou. Pokud jedeš na stejné vlně jako já nebo tě láká podobný přístup, koukni na další článek zaměřený přímo na to, jak poznáš, jestli potřebuješ digitální půst, co ti přinese a hlavně, jak ho jednoduše zařadit do své rutiny.

Na závěr vám přeju, aby se vám podařilo technologie a přirozenost držet v harmonii a žít tak, abyste byli pány svého štěstí i vnitřní pohody.