Jak prožít těhotenství v pohodě?
Kdo mě dobře zná, ví, že jsem se na mateřství dlouho těšila. Někdo se s mateřskými sklony prostě narodí a biologické hodiny se pak ozývají klidně od puberty. Zvláště, pokud má 5 mladších sourozenců jako já.
Když jsem v šestadvaceti otěhotněla hned, jakmile jsme se pro miminko rozhodli, mohlo to vypadat jako osud nebo přinejmenším jako dobré znamení a začátek šťastného období čekání na vytoužené dítě. Na první kontrolu jsem vyrazila natěšená, protože jsem si žádné strachy nepřipouštěla, nenapadaly mě. Prožívala jsem přece splněné přání!
MOC SE NERADUJ…
Protože ale na ultrazvuku nebylo ještě nic vidět, vyslechla jsem si od lékařky děsivou prognózu o mimoděložním těhotenství, absolvovala jsem odběr krve a o chvíli později už jsem brečela manželovi do telefonu, že nejspíš přijdu o vaječník a ještě ke všemu jsem teď možná v ohrožení života. Můj sen překryl velký černý mrak strachu a gigantických pochybností.
Když se o pár dní později ukázalo, že celou hysterii způsobilo jen to, že nemám tabulkový 28denní cyklus (který má jen asi 1/5 žen) a ve svém delším cyklu jsem si ještě rebelsky dovolila otěhotnět ne přesně v půlce, spadl mi sice kámen ze srdce, ale kal na mém prožívání těhotenství zůstal. Není divu, když na další kontrole lékařka konstatovala: „Srdíčko bije, ale mohlo by tlouct rychleji. To víte, v prvním trimestru je to vždycky 50 na 50.“
Asi nemusím barvitě popisovat, jak rychle moji původně ryzí natěšenost tyhle facky srazily pod bod mrazu. Hodně jsem si pobrečela a málo věřila, že to dopadne dobře. Přesto můj chlapeček krásně rostl a s postupujícími týdny mě ujišťoval o tom, že je všechno v pořádku. Znovu jsem našla odvahu chodit na kontroly méně vystresovaná a doma jsem si těhotenství v klidu vychutnávala.
DALŠÍ EMOČNÍ KOTRMELEC
Pak přišel 29. týden a s ním vyšetření, na kterém jsem se dozvěděla, že se mi zkrátil čípek a buď budu nonstop ležet doma, nebo v nemocnici. Další pláč, stres a strach o dítě. O týden nebo dva později, na posledním velkém ultrazvuku přišel další vykřičník – zhoršené průtoky z placenty.
Uběhly asi dva týdny a já jsem byla odeslaná na pravidelné kontroly (dvakrát týdně) do rizikové poradny v porodnici. Moje lékařka mě ještě před odchodem nezapomněla vyděsit tím, že možná budu muset na císaře, aby dítě zachránili, ale že jakmile bude mít kolem 2 kg, není už ve velkém ohrožení.
V Motole jsem se naštěstí setkala s klidnějším přístupem. Co týden jsem absolvovala ultrazvuk s poradnou a za pár dní ještě monitor (poslech srdečních ozev miminka). Sice jsem tam každý týden proseděla skoro celý den, ale lékaři mi vždycky ochotně vysvětlili, jak se situace má, mohla jsem se ptát a odcházela jsem s dobrým pocitem, že vše zůstává na hranici normy.
KONEC DOBRÝ, VŠECHNO DOBRÉ?
Rizikovým umístěním placenty blízko porodních cest jsem už neměla sílu se stresovat. Mimo jiné i díky uklidnění lékařky v poradně, že se s rostoucím bříškem určitě o pár centimetrů vytáhne a budu nejspíš moci rodit přirozeně.
Syn se narodil jen o necelé 2 týdny dříve – krásně, hladce a přirozeně. A já? Cítila jsem euforii a hrdost, že jsme to zvládli. Byli jsme parťáci a dodneška je naše napojení silné. Přestože si díky tomuhle těhotenskému martyriu svého mateřství od začátku o to více vážím a neřeším tím pádem nepodstatné „problémy“, nepřijde mi v pořádku, jaký tlak je na ženy během těhotenství vyvíjen.
Dřív jsem nerozuměla tomu, jak může někdo odmítat ultrazvuková nebo vnitřní vyšetření. Vlastně jakékoliv rutinní vyšetření. Nechápala jsem, že mají některé ženy odvahu plynout těhotenstvím bez některých doporučených kontrol. Teď už tomu rozumím. Nejsem typ, který by na vyšetření nechodil, ale už si dokážu představit, že nenavštívím úplně všechna a přijde mi normální otevřeně s lékařem mluvit o tom, co si přeji a co ne.
SILNĚJŠÍ MÁMA, POHODOVĚJŠÍ TĚHOTENSTVÍ
Dnes už vím, že prožít těhotenství v pohodě je velký dar a jedinečná příležitost. Neměly bychom si ho nechat vzít. Je na nás, abychom nalezly vlastní cestu, po které se nám půjde příjemně, která nebude trnitá, ale naopak rozkvetlá a voňavá.
Dnes vidím tolik možností, které před těmi 4 lety ještě nebyly rozšířené, netušila jsem o nich. Zvlášť jako prvorodička, kdy jsem byla ráda, že jsem si udělala aspoň základní přehled o tom, co mám pro miminko nachystat, co si zjistit na úřadech apod.
Vám, které se hledáte, pochybujete, nebo jste prostě zvídavé a chcete těhotenství, porod i šestinedělí prožít naplno, nabízím rozcestník v podobě online kurzu pro nastávající maminky. Je v něm tolik informací, síly, inspirace, příběhů a praktických tipů, že mě až trochu mrzí, jak omezený pohled jsem na spoustu věcí v prvním těhotenství měla já.
Pak přišlo mé druhé těhotenství, které mi začalo otevírat oči a obrátilo můj život úplně naruby. Ale o tom zase třeba příště…
