Nový začátek: Stres, nebo vzrušení?

Přestěhovali jsme se. Z města na vesnici, z bytu do baráku. Je to velká změna, která mi zatím dochází jen částečně, přestože jsme se na ni připravovali zhruba 2 roky. Nicméně právě teď pluju na vlnách silných emocích a všechno to vnímám nějak bystřeji, a tak jsem si to sem chtěla zaznamenat. Třeba se v mém příběhu trochu poznáš.

Vždycky jsem si nové začátky spíš užívala, těšila se na ně, zhluboka jsem se pokaždé nadechla a s radostí vykročila vstříc novému dobrodružství. Dříve to mohlo být mládím, dnes už to spíš odráží moji povahu. Opět cítím místo stresu nebo strachu příjemné vzrušení a hlavně uvolnění. 

SEM TEĎ PATŘÍM

Naplňuje mě pocit, že právě tohle je teď pro mě ideální místo, zrovna tady se v příštích letech vidím. A to od prvního momentu, kdy jsme „naši“ vesničku navštívili. Jeli jsme tehdy jen omrknout zajímavý developerský projekt. Uchvátila nás prezentace na webu, ale moc jsme si od toho neslibovali. Do té doby už jsme pár rozestavěných projektů viděli a jeden byl horší než druhý. 

Původně jsme sháněli jen větší byt v Praze, mě se odtamtud jako rodilé Pražačce totiž nechtělo a vlastně jsem ani nesnila o domě. Jenže pak jsme přijeli sem, jen kousek od našeho původního bydliště, a já jsem se okamžitě zamilovala!

Znáš takové to, že tě uchvátí energie nějakého místa nebo člověka? Je to charisma, naladění nebo nevím, jak jinak to nazvat, ale nejde to ignorovat. A tak jsme se celkem rychle rozhodli, že nám právě tohle místo za přesun mimo Prahu stojí. Zjistili jsme, že nabízí všechno, co potřebujeme, a ještě mnohem víc – dvě extra místnosti, zahradu, čerstvý vzduch, moderní zázemí, dostupnost… Využili jsme příležitosti, šli jsme do akce a v těchto dnech se naše plány konečně zhmotnily v realitu! Moc to pro nás znamená!

ČAS SE POHNOUT DÁL

Pamatuju si, jak jsem milovala náš nový byt, když jsme do něj před několika lety nastěhovali. Byl prostorný, vzdušný, světlý a nabízel štědrý prostor našim plánům na rodinu. Byli jsme tam spokojení. Pak přišly různé situace, včetně traumatu v podobě mého potratu na podzim 2019, a z našeho domova kvůli těžkým vzpomínkám vřelost a komfort začaly vyprchávat. I co se týče prostoru, už delší dobu nám citelně scházela pracovna s klidem a zázemím pro tvorbu.

A tak jsme se s každým dalším měsícem víc a víc ladili na vidinu budoucího domova a životního restartu. Cítili jsme, že ho potřebujeme. Jsme takoví. Někdo miluje svůj zaběhnutý stereotyp a změny ho děsí, někomu naopak prospívá jednou za čas změnit prostředí a přizpůsobit svůj život aktuálnímu vývoji a potřebám. Obojí je v pořádku, stačí jednat podle své povahy. Pokud uvízneme v protisměru, těžko docílíme spokojenosti. Pro mě je přirozený pohyb a dynamika.

PŘEPADÁ MĚ NOSTALGIE?

Protože se snažíme žít tak, jak to právě cítíme a potřebujeme, na co máme, co stíháme a nezasekávat se v nefunkčních stereotypech, nostalgie mě zatím míjí. Necítila jsem ji ani při minulém stěhování, nevnímám ji ani teď. 

Jsem vděčná za krásné bydlení, které jsme předali do rukou dalšího majitele poté, co nám několik let skvěle sloužilo, a které se stalo prvním domovem našeho syna… Zároveň ale vím, že jsme spolu s tímhle bytem fyzicky opustili některé těžkosti, které jsme mezitím na psychické úrovni přetavili z traumatu na posilující zkušenost. A to je osvobozující. O to čistší může být náš nový začátek, o to hlouběji se můžeme nadechnout čerstvého vzduchu. 

UČÍM SE PŘIJÍMAT A PLYNOUT

Právě to teď intenzivně vnímám a ulehčuje mi to mnohé komplikace, které s dodělávkami domu a stěhováním přirozeně přicházejí. Zvlášť v bláznivém období koronaviru, kdy se řada dodavatelů teprve vzpamatovává z krize, a to zrovna v období dovolených. 

Vznikají tak situace, kvůli kterým by mé staré já šílelo, ale mé nové já je bere jako příležitost ke zpomalení, test toho, jak moc a snadno se dokážu v životě přizpůsobit a plynout bez upínání se na minulost nebo budoucnost. Jestli se umím na problémy podívat s nadhledem a soustředit se víc na to, co mám, než na to, co dalšího očekávám… Proto jsem šťastná i bez záclon, funkční kuchyně a v totální nevybalené spoušti. 

Všechno se brzy dodělá a v horizontu let je těch pár dní zpoždění jako nic. Užít si pocit z nového domova znamená mnohem víc, takže hlavní je nenechat si ho vzít. A to záleží jen na nás samých. Dnes už to vím.