Čím dál častěji mě v rámci individuálních konzultací oslovují ženy v procesu IVF, stejně jako ty, které návštěvu centra asistované reprodukce (CAR) zatím jen zvažují. Napadlo mě proto oslovit maminku a dětskou lékařku Kristýnu, která obě své děti přivedla na svět právě díky IVF. Svůj příběh a množství užitečných informací sdílí na svém instagramovém profilu @dvecarky.cz a stejnojmenném blogu. V tomto rozhovoru se s námi podělí o užitečné tipy i svoji osobní zkušenost.
Kdy je vhodná chvíle začít uvažovat o návštěvě CARu?
Záleží na hodně faktorech. Většinou se doporučuje po roce neúspěšné snahy o miminko, u žen ve vyšším věku dříve – po půl roce. Osobně si ale myslím, že je potřeba brát ohled na to, jak to vnímá sama žena. Někdo chce ještě počkat a dát tomu čas, někdo je zase po pár měsících nervózní a může mu pomoci se dozvědět, že je vše ok.
Jsou sem často páry odesílány „zbytečně“?
Myslím, že ne. Naopak bych řekla, že spíš jsou některé páry odesílány do CAR nebo na některá vyšetření pozdě. Vlastně bych řekla, že nikdy není nic zbytečné. V „nejhorším“ případě se dozví, že jsou v pořádku. 🙂
Která vyšetření by žena měla / může absolvovat u svého gynekologa, aby bylo jasné, zda je relevantní navštívit CAR?
Záleží na tom, co který gynekolog provádí. Určitě lze vyšetřit hormonální profil, udělat ultrazvuk a sledovat, zda dochází k ovulaci (tzv. folikulometrie) a také dát partnerovi žádanku na spermiogram, na to se totiž občas zapomíná. Někteří gynekologové dělají třeba i vyšetření průchodnosti vejcovodů.
Která vyšetření pár absolvuje v rámci vstupní prohlídky?
V rámci první konzultace je nejdůležitější hlavně anamnéza – jak dlouho se o miminko snaží, zda byla žena někdy těhotná, jak je to s menstruací atd., většinou také proběhne gynekologické vyšetření. Ostatní se naplánuje. V základu určitě zmíněný hormonální profil, příp. další vyšetření dle anamnézy, a spermiogram partnera. Většinou si CAR dělá svůj, i když ho předtím muž absolvoval.
Více v článku Jak si dobře vybrat centrum asistované reprodukce.
Jaké varianty asistované reprodukce existují a jaký je v nich rozdíl? Mám na mysli výhody / nevýhody, fyzická / finanční náročnost, úspěšnost…
Rozdíl v metodách je hlavně v tom, pro koho jsou vhodné. Nejvíce „přirozenou“ variantou je tzv. plánovaný styk – ultrazvukem se hlídá ovulace a na miminku se pracuje doma. 🙂 Potom se dá ovulace podpořit různými léky, ev. pomoci spermiím dostat se na správné místo inseminací. Samotné IVF, tedy in vitro fertilizace (umělé oplodnění), je nejvíce náročné. Zahrnuje hormonální stimulaci a finančně stojí nejvíc. Na druhou stranu má zase nejvyšší úspěšnost.
Pokud se žena rozhodne podstoupit IVF, co je podle tebe na tomto procesu nejnáročnější? Co by ji mohlo překvapit?
Pro mě bylo nejnáročnější čekání. Celé IVF člověk totiž pořád na něco čeká – na menstruaci, zda budou vajíčka, kolik jich bude, kolik se jich oplodní, kolik vydrží embryí, zda bude pozitivní test atd. Mě osobně asi nepřekvapilo nic, ale byla jsem poměrně dobře informovaná o všem k tématu. Někoho možná překvapí cena, protože stále mezi lidmi panuje domněnka, že IVF platí pojišťovna, což je omyl. Pojišťovna na určitý počet cyklů pouze přispívá. Někoho také může překvapit fakt, že IVF není jistota. Je to jen lepší šance pro páry, které by bez toho měly velký problém miminko počít, třeba jako my. Nemilým překvapením pak taky může být fakt, že je neplodnost a umělé oplodnění v naší společnosti stále ještě celkem tabu.
Informace a komunitní podporu mohou ženy najít ve facebookových skupinách:
Umělé oplodnění, dotazy, léčba neplodnosti – IVF, IUI, ICSI…
ČEKÁME NA ČÁPA ( ivf, iui, umělé oplodnění )
IVF, ICSI, IUI, asistovaná reprodukce
Jaké emoce a myšlenky jsi prožívala na své komplikované cestě za miminkem(y)?
Nejdřív se mi tomu nechtělo věřit. Začátek a smíření se s tím bylo hodně náročné. Nezapomenu, jak jsem šla po druhé návštěvě v Podolí na tramvaj a do telefonu brečela manželovi, že nikdy nebudeme mít děti. Pak jsem to prostě brala tak, že je to nutná cesta k tomu, co si přejeme. A snažila jsem se vždy soustředit na to, co nás aktuálně čekalo a moc neřešit, co bude dál. Nepopírám ale, že jsem prožila i hodně smutné chvíle, třeba při neúspěšné stimulaci nebo zamlklém těhotenství, a chtěla jsem to vzdát.
Všechny maminky – i ty andělské – jsou prostě hrdinky! Jaká jsi měla následně těhotenství?
Těhotenství jsem měla plná stresu. Jsem totiž tvůrce katastrofických scénářů a v kombinaci s prožitou cestou a tím, že jsem pediatr, jsem pořád měla pocit, že se musí něco pokazit. Navíc jsem měla i různé komplikace – krvácení, vcestnou placentu, cukrovku a nakonec i předčasný porod a podruhé neplánovaně císařský řez pro příčnou polohu miminka. Naštěstí se nezdá, že by to na ty naše dva zázraky mělo negativní vliv. 🙂
Co ti daly tyhle náročné zkušenosti do dalšího života a mateřství?
Mě osobně to asi nijak nezměnilo. Nechci říkat, že si víc vážím toho, že mám děti. Ačkoli v určitém ohledu to asi platí a neberu to jako samozřejmost. Hodně to taky upevnilo náš vztah s manželem. Když nad tím přemýšlím, asi mi to nejvíc dalo v tom, že díky tomu občas pomůžu někomu dalšímu, kdo tím aktuálně prochází.